Jste uzavřená a emocionální nepřístupná, vaše slova a činy se liší? Zbystřete pozornost a přemýšlejte, kam v životě i lásce směřujete …
Pravá láska se těžko hledá, ale i tak je pro mnohé těžké akceptovat ji a tolerovat. Být milované se zdá být nejkrásnější věcí na světě, tak proč to podvědomě odmítáme a lásku odháníme?
Pro většinu z nás je náročné přijmout lásku od partnera. Neuvědomujeme si to, děláme tak nevědomky. Nevíme, jak přijímat a dávat lásku, protože nám to nikdo neukázal. Jen malý počet lidí rodiče naučili o čem láska je, a jak se k sobě mají partneři chovat.
Hádky, chladná domácnost, rodiče chovající se spíše jako spolubydlící … toto všechno nám dává nesprávný příklad, jak má vztah vypadat. Protože vzorce chování přebíráme od rodičů, máme sklon zopakovat i tento model chování.
Přijímáme jen tolik lásky, kolik si myslíme, že si zasloužíme
Velmi ráda používám tento výrok, a mám na to dobrý důvod; zkuste se na něj zahledět a chvíli o něm přemýšlet. Způsob, jakým se k nám chovali rodiče, se stane naší komfortní zónou.
Toto chování, ačkoli nepříjemné, zahanbující a nedostatečně laskavé, se stane jediným dobře známým chováním, které budeme i nadále vyhledávat – zkrátka proto, že je nám dobře známé, a jiné chování vůči nám ani neočekáváme.
Podle toho, kolik lásky nám rodiče věnovali se bude odvíjet naše sebeúcta a sebedůvěra; a přesně to samé množství lásky budeme hledat ve vztahu, abychom si potvrdili tu komfortní zónu, v níž žijeme celý život. Jednoduše řečeno, od partnera přijmeme takové množství lásky, kolik nám poskytly a vyjádřili rodiče.
Dítě nepřestává milovat rodiče, ale samo sebe
Bojíme se vztahu a lásky, protože jdou ruku v ruka s naší zranitelností. Děsíme se jí, protože v dětství nám ublížili osoby, které nás měly milovat nejvíce – rodiče. Pokud jsme vyrůstali s rodiči, kteří nedbali a opomněly naše emocionální potřeby, máme tendenci myslet si, že to s námi je něco špatného.
Dítě nepřestane milovat rodiče, ale samy sebe. Mysl dítěte se s tímto snaží vyrovnat; aby mohlo v rodině přežít a existovat, rodiče si idealizuje. Vytváří si o nich fantazijní obraz, ve kterém vypadá být vše v pořádku, protože tlumí realitu jak moc mu ublížili.
Tento systém se nazývá psychologické přežití, a umožňuje nám milovat rodiče nadále a mít s nimi idealizovaný vztah. Podle klinického psychologa Roberta Firestonea je tato idealizace kompenzací všeho, co nám rodiče neposkytli.
Rodiče rozhodnou, kolik lásky budeme schopné přijmout
Podle Firestonea je toto idealizované pouto spojené i s našimi budoucími vztahy. Vyrůstáme s tím, že to my jsme ti zlí a nehodní lásky, a rodiče mají pravdu ve všem co o nás říkají. Když se v partnerství setkáme s laskavým chováním, tento zažitý obraz se naruší.
Láska od partnera nekoresponduje s našim sebeobraz, vytvořeným rodiči. Kebyze lásku přijmeme, idealizovaný vztah s rodiči se rozpadne, a my musíme čelit pravdě – že nám nedali, co jsme potřebovali a zanedbali emocionální stránku naší osobnosti. Tato skutečnost je pro mnohé bolestivá, a proto raději zůstávají v idealizovaný svazku, který znají – že rodiče mají pravdu, a my jsme nehodné lásky.
Chování, kterým odháníme lásku
Firestoneove zjištění nejsou překvapivé, avšak stále máme problém přiznat si hněv vůči rodičům, uvěřit, že jsme hodné lásky a naučit se ji přijímat. Bojíme se jí, protože láska rodičů byla spojena s negativními pocity.
Obáváme se ji přijmout, neboť znamená zranitelnost, která byla v dětství rodiči využita a vytvořila až příliš mnoho ran. Pustit si člověka k tělu, a nechat ať nás miluje znamená, že mu ukážeme naše slabá místa.
Stejně náročné je opustit dobře známou půdu, a naučit se žít opačně než nás rodiče učili – s láskou vůči sobě, a s naší pravou tváří. Z toho důvodu je pro nás jednodušší žít bez lásky, protože minimalizuje otevření starých ran. Odmítáme ji, ačkoli nevědomě, a uchylujeme se k chování, kterým ji od sebe odháníme. O jaké 4 jde?
- Jste uzavřená a emocionální nepřístupná
Harmonický a prosperující vztah znamená intimitu. Intimita značí, že sdílíte své touhy, starosti, přání, jste otevřené a upřímné ve svých pocitech a myšlenkách. Kolik lidí to zvládne? Pramálo.
Láska vzbuzuje úzkost, protože narušuje naše obranné mechanismy, vytvořené v dětství proti bolesti a odmítnutí ze strany rodičů. Vzbuzuje smutek, strach z opuštění, protože vždy, když jsme projevili touhu být Lube, rodiče ji zamítli a ublížili nám. Lásku jsme měli v dětství spojenou s negativy a bolestí; z toho důvodu je velmi matoucí a nevítaná, protože je v rozporu s negativním sebeobraz, který o sobě máme a neseme z dětství.
